Byzantská říše
Byzantská říše
Východořímská říše se podle svého hlavního města nazývá též říší Byzantskou. Hlavním městem byla Konstantinopole, kterou nechal vybudovat roku 330 císař Konstantin I. na místě bývalé osady Byzantion (Byzanc). Konstantinopoli se také říká Cařihrad ; Turci jí po svém obsazení roku 1453 přejmenovali na Istanbu.
Východořímská říše se ubránila nájezdu Hunů, Slovanů i Germánů . Přežila západořímskou říši především díky odlišné ekonomice (výroba nebyla tolik závislá na otrocké práci, pracovali zde také svobodní obchodníci a svobodní řemeslníci - ti měli zájem o práci). Zachovala se zde starověká města jako střediska řemesel a obchodu, vyráběly se šperky, mosazné zboží, drahé látky (luxusní zboží). Východořímská říše byla též zprostředkovatelem mezi Evropou a Orientem.
Stát dobře fungoval, fungovalo úřednictvo i armáda, daňový systém, císař si podrobil církev. Panovník byl císař i „otec“ (hlava církve) => caesaropapismus. Císař jmenoval svého zástupce pro věci křesťanské (patriarchu).
Střediska vzdělanosti, kultury a umění: Alexandrie, Cařihrad, Soluň.
Nejvýznamnější panovník Byzantské říše, Justinián, vládnoucí v 6. století (527 - 565), vynikal svou touhou po obnově Imperia Romana. Byla dobyta severoafrická říše Vandalů, z rukou Ostrogótů získal zpět Itálii, útočil na Vizigóty v Hispánii a získal území v Mezopotámii. O tom, že císaři záleželo stejnou měrou i na vnitřních poměrech v říši, svědčí vydání zákoníku Codex Justinianeus (529, resp. 534). ). Za jeho vlády byl postaven známý konstantinopolský chrám Hagia Sofia (chrám Boží Moudrosti).
V 7. století útočí na Byzanc Arabové z jihu, Slované a Bulhaři ze severu a Peršané z východu. => Byzanci se nepodařilo udržet dobytá území.
Za vlády Michala III. (842 - 867), v létě roku 862, přišli do Konstantinopole poslové knížete Rastislava se žádostí o vyslání misie na starou Moravu. Rastislavovi nešlo ani tolik o christianizaci obyvatelstva, které v té době bylo již do značné míry křesťanské, jako spíš o vymanění se ze závislosti na východofranské říši. Císař poslal dva osvědčené misionáře a diplomaty, bratry Konstantina a Methodia (Metoděje). Mise nakonec nedopadla podle představ, Metoděj se sice stal představitelem samostatné arcidiecéze zřízené na území staré Moravy, nikoliv však pod byzantskou, nýbrž pod římskou jurisdikcí.
Od devátého století se u císařů Byzantské říše projevují snahy o scelení stávající říše a o expanzi. Především díky křesťanství si Byzanc získala vliv v Bulharsku, Srbsku a dokonce i v Rusku.
Po roce 1070 začínají útoky Turků, s čímž souvisí také postupný úpadek Byzantské říše. Roku 1371 Turci dobyli většinu území říše, kterou v této době tvořil z převážné části jen Cařihrad a jeho okolí. Roku 1453 byl dobyt a vypleněn Cařihrad a tím Byzantská říše definitivně padla. Cařihrad Turci přejmenovali na Istanbul.
kultura Byzantské říše
- matematika, literatura, písemnictví
- za Justiniána sepsán Corpus iuris civilis
- právní soupis (zákoník) založený na Římském právě
- architektura
- napodobovala a doplňovala antiku
- typický chrám s kopulí (Př. chrám Ilagia Sofia = chrám Boží moudrosti v Istanbulu)
- výzdoba: ikony, mozaiky
Byzantská kultura pronikala také do oblastí spjatých s východním křesťanstvím (Řecko, Velká Morava, Kyjevská Rus, Malá Asie, Bulharsko, občas Apeniny, aj.).
Byzantská říše byla po celou dobu raného středověku nejbohatší a kulturně i hospodářsky nejvyspělejší zemí v celé Evropě.