Jdi na obsah Jdi na menu
 


Arabská říše

7. 10. 2018

Arabská říše
Na Arabském poloostrově žily kmeny Arabů semitského původu - Beduíni - chovali velbloudy, koně a ovce. 
Příznivé podmínky pro zemědělství byly v oázách nebo při pobřeží moře. Některé kmeny se zabývaly obchodem.
Mezi kmeny probíhaly boje o půdu, vodu a o pastviny.

Boje byly překonány sjednocením Arabských kmenů, které uskutečnil za pomoci svého náboženství Mohammed (632). Mohammed pocházel z Mekky, ze zchudlé větve kupecké rodiny Kurajšovců. Mekka byla doposud posvátným místem, centrem obchodu a hlavní svatyní Arabů, byl zde umístěn posvátný kámen Kaaba. Mohammed se zabýval i pastevectvím, uzavřel sňatek s bohatou vdovou Hadžidžou a začal se věnovat duchovnímu životu, vytvářel nové náboženství, a to byl islám = odevzdanost do vůle boží

  • nejmladší ze světových náboženství (monoteistické náboženství)
  • Mohamed (Muhammad) se stal prorokem boha Alláha, považuje se za pokračovatele Krista
  • hlásá bratrství a svornost všech vyznavačů Islámu
  • vyhlašuje, že je povinností muslimů šířit prorokovy myšlenky mečem, bojem a svatou válkou (džihád) proti nevěřícím; ten, kdo v tomto boji padne, tomu patří sláva a dostane se do ráje
    => fanatismus
  • věří v poslední soud (ráj × peklo)
  • povinnosti:
  1. 5x denně se modlit (směrem k východu) - modlitba = vyznání víry - „Není boha nežli Boha a Mohamed je jeho prorok“
  2. dodržování půstu (měsíc „Ramadán“)
    - za světla se postí, v noci půst neplatí (jídlo, slavnosti, sex, ...)
    - výjimky pro děti a těhotné ženy
  3. dávat chudým almužny
  4. alespoň jednou za život uskutečnit pouť do Mekky (hadždž)
  • posvátnou knihou je Korán (zahrnuto učení Mohammedovo), Sunna (popisuje skutky a řeči Mohammedovy)

Islámským chrámům se říká mešity; u nich zpravidla stojí vysoké štíhlé věže - minarety.
 

Za počátek islámského kalendáře je považován rok 622, kdy Mohammed utekl z Mekky do Medíny. Po smrti Mohammeda se muslimové rozdělili na Šiíty a Sunnity. Šiíté uznávají pouze Korán (většina dnešního Íránu), zatímco Sunnité přijímají také Sunnu a povyšují Mohammeda nad obyčejného člověka (více než dvě třetiny Iráčanů). Toto dělení se projevilo i v otázce nástupnictví po prorokovi. Postupně se rozdíly mezi Sunnity a Šiíty zvětšovaly, vznikaly odlišné tradice a zvyky způsobené národnostními zájmy. Rozdělení zájmů mělo později vliv i na rozdělení říše.

Mohamedovi nástupci, kalífové, rozšířili arabské panství po celém Předním Východě, do severní Afriky a na ostrovy ve Středozemním moři. V roce 711 porazili Vizigóty na Pyrenejském poloostrově a vyvrátili jejich říši, pronikli přes Pyreneje až do Galie. V roce 732 byl jejich postup zastaven Franky.

Kalífové založili v Hispánii svůj stát s hlavním městem Cordóbou (odtud Cordóbský chalífát). Několikrát ohrožovali i Cařihrad; ve všech zemích, které opanovali rozšiřovali islám a podmanili si původní obyvatelstvo, které se postupně poarabštilo.

Arabská říše zažila svůj největší rozmach kolem roku 800, kdy sahala od Arabského zálivu až k pobřeží Černého moře a Kaspického jezera. Tehdy byl hlavním městem Baghdád a celé Arábii vládl pohádkově bohatý kalíf Háníma ar-Rašída (současník Karla Velikého).

Různorodost i nejednota náboženství obyvatelstva vedla nakonec k rozpadu arabského panství (9. století) na menší části, kde vládli nejednotní vládci, kteří snadno podlehli útoku asijských kmenů. Arabové zůstali trvalými obyvateli Arabského poloostrova, území Blízkého východu i celé severní Afriky. 

Arabové byli výbornými obchodníky, jejich karavany cestovaly do Asie, Afriky, Evropy; znali kompas, střelný prach i papír (z Číny); zbytky starověké (řecké) vzdělanosti, která zůstávala v obsazených územích, si zčásti osvojili, ale také ji zachovali a dále rozvíjeli. Vynikali v matematice, astronomii, zeměpise, filozofii (překládali Aristotela) a v lékařství (uskutečňovali i smělé operace).

Do Evropy se výsledky arabské vědy dostaly přes Cordóbský chalífát. Arabové obohatili středověkou západní kulturu, jejich umění přinášelo nové motivy a prvky ve stavitelství. Arabští spisovatelé, básníci a kronikáři po sobě zanechali vynikající díla. Arabové uvedli též ve známost indické číslice (1,2,3,4,5,...) Ve velkých městech zakládali vysoké školy, a to daleko dříve nežli v Evropě.